Všechno má své místo a svůj čas

Teda to je zas dneska den!

Ráno mě místo budíku vzbudil vřískot mých synů. Jen co oko otevřeli, stihli se poprat o nějakou sto let starou, dávno už zapomenutou, polorozbitou hračku. Svou ranní kávu jsem ani nestačila dopít. Starší syn se po víkendu tak těšil do školky (na svoji kamarádku Karolínku 😉 ), že ačkoliv jsme měli ještě spoustu času, neustále nás popoháněl a stresoval poznámkami typu: “Přijdeme pozdě! Už jsem si všechno nachystal! Musíme jít! Budu tam poslední!”

Před odchodem do školky ještě vystřihl parádní scénu, protože tuhle tu hroznou modrou mikinu si neobleče, nelíbí se mu, nemá rád modrou barvu a co víc ta mikina dokonce i kouše, škrábe, škrtí.  Celé to podal s takovou přesvědčivostí, že by si nezasvěcený pozorovatel mohl myslet, že mu zmiňovaná mikina opravdu usiluje o život. Před domem si ještě uvědomil, že jsem mu místo jeho oblíbené “školkové” modré kšiltovky s Mickey Mousem dala obyčejnou, černou a důrazně se dožadoval okamžité výměny.

Mladší si pro změnu odmítl dát čepici jakoukoliv a trval na nasazení cedníku v lepším případě letního klobouku. A toto všechno ještě před půl osmou ráno! Ještě, že je dnes odvážel manžel, protože já jsem byla ještě pořád v pyžamu, nečesaná, nemytá a totálně otrávená a vůbec jsem nechápala, jak může být tak klidný a dokonce se po ránu usmívat.

Ticho, to krásné ticho!

Začala jsem pomalu fungovat a pod sprchou jsem přemýšlela, co mě vlastně dneska všechno čeká. Ještě včera večer, když jsem uléhala do postele, jsem naprosto přesně věděla, čím ráno začnu a co všechno do té doby, než se vrátí děti domů, stihnu. Teď však jsem měla v hlavě totálně vymeteno. Znáte ten stav. Prostě vůbec nevíte kde a jak začít. Energie veškerá žádná, všechny nápady a plány se rozplynuly, v hlavě pusto prázdno. „No nic, čas letí, musím se vzmužit…“ mumlala jsem si po cestě z koupelny. Třeba mě nastartuje další hrnek kávy.

S hrnkem kávy, velkosti menšího lavoru, odcházím do pracovny.  Při pohledu na ten chaos na stole se o mě pokouší mdloby. Přemýšlím, kam ten hrnek postavím. Na některou učebnici němčiny? Na diář? Nebo na haldu papírů a poznámek? To snad není možný! Kde se tu ten bordel vzal? Včera večer to přece tak hrozně nevypadalo! Po chvíli usilovného zírání na hromadu na stole je mi to jasné: Mám prostě malý stůl! Tím to bude!
Posbírám tedy alespoň učebnice a dám je na jednu hromadu. Sláva, vzniklo mi tu místečko o velikosti 20 x 20 cm a já opět vidím povrch stolu! Pokládám na něj svou kávu a pouštím počítač.

blog-vsechno-ma-svuj-cas-na-fb1

Všechno má své místo a svůj čas!

Pohodlně se opřu do židle a čekám. A kolečko se točí a točí a točí… sakra, co to zase je??? Aktualizace! No já se snad zblázním! Toto je snad zlý sen! Zrovna teď, kdy už jsem se konečně přemluvila k tomu, začít konečně něco dělat! To je snad naschvál! Zuřím! A vzteky přehrabuju papíry na stole! Rovnám je na hromádky. Učebnice uklízím na polici. Rozházené tužky a zvýrazňovače dávám do hrnečku, ostatní drobnosti do zásuvek kam patří. “Vždyť všechno má své místo”, říkám si. A najednou cítím, jak do mě vstupuje klid a příjemná energie. Ano, všechno má své místo a svůj čas. A teď právě přišel čas si udělat pořádek. A to nejen na stole. Protože všechno na světě má své místo a svůj čas…

(pokračování příště)

Monika Náplavová

je vyhledávaná lektorka německého jazyka, autorka řady eBooků zaměřených nejen na výuku německého jazyka, bloggerka a spolutvůrkyně projektu Germanika. Nejraději tráví čas s rodinou a přáteli, miluje dobrou kávu, rockovou hudbu a procházky v přírodě. Zajímá se o psychologii a metodu RUŠ. Ráda si přečte dobrou knihu, zajde do divadla nebo na koncert. Více o Monice najdete na www.germanika.org

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.