Šmarjápano, v sobotu jsou Vánoce!

Děti už jsou několik dní nezvykle hodné, aby si u Ježíška udělaly ještě na poslední chvíli dobré oko, protože za dva dny je to tady!!! Den, kdy pohádky, které každý z nás viděl už snad tisíckrát, mají opět své kouzlo, kapr chutná taky lépe, než kterýkoliv jiný den v roce. Prostě Vánoce! A ať už na ně, my dospělí, už několik měsíců svorně nadáváme, tak se každý, aspoň někde úplně na dně, v hloubi své duše, na tento den přeci jen trochu těší.

“Perfektní” Vánoce

Jistě víte, že kromě manžela a kocoura mám doma ještě tříletého a téměř pětiletého klučinu. A právě díky nim se každý rok na Vánoce těším. 🙂 Když se však ohlédnu do let minulých, dochází mi, že jsem se kvůli nim vždycky příšerně stresovala. Chtěla jsem, aby bylo všechno perfektní. Pečlivě uklizeno. Napečeno minimálně 12 druhů cukroví. Upletena exkluzivní domácí vánočka. Všechno krásně vyzdobeno jak v domě tak před ním. Dárky pečlivě zabaleny, okna umyta… no prostě šílela jsem už od poloviny listopadu a snažila se všechno zorganizovat tak, aby to bylo perfektní. Bohužel naprosto zbytečně, protože na Štědrý den bylo stejně všechno jinak.  :mrgreen:

Uklizeno nám vydrželo tak do snídaně, kdy kluci vysypali sáček cereálií a projeli se přes ně tatrovkou. Kočka okousala z vánočky všechny mandle. Výzdoba v domě vzala za své už tak kolem poledne, kdy ji kluci roztahali po celém domě (do dnes jsme některé kousky nenašli). Ta před domem mi spadla z okenního parapetu už dva dny před Štědrým večerem. Okna byla opatlaná až tam, kam mí chlapečci dosáhli. Na čerstvě umytém francouzském okně, přesně v úrovni mých očí, jsem našla nalepenou sušenku. Jak se tam dostala, po tom radši nepátrám. Cukroví nikdo nejedl, takže jsem jej po Novém roce, slavnostně vyhodila, protože jsem si jako každý rok dala jako novoroční předsevzetí, že musím zhubnout. To, jak krásně jsou zabalené dárky, večer stejně nikoho nezajímalo, protože kluci z nich pod stromečkem cupovali balicí papír jako supi.  :mrgreen:

Letos je všechno jinak

Začátkem prosince, kdy už všichni  s nakupováním dárků finišovali, jsem měla doma úctyhodné dva dárky. Ty jsem koupila čistě náhodou, kdysi v červnu, a chtěla je dát klukům jen tak, ale asi zrovna nějak zlobili, takže jsem je schovala a vzpomněla si na ně až začátkem prosince. Cukroví jsem upéct nestihla, takže jsem ho prostě objednala. Při objednávání jsem asi byla duchem nepřítomná, takže jsem objednala opravdu jen jednu malou krabičku. No co už! :mrgreen: Až se sní, tak prostě nebude. Bebe sušenky jsou taky dobré a dětem stejně chutnají líp než vanilkové rohlíčky – Vánoce nevánoce!  😉

Klukům jsem už někdy v listopadu slíbila, že upečeme perníčky. Slib jsem splnila. Cca v polovině prosince jsme upekli asi 6 plechů perníčků. Bohužel nepřežily ani týden. Pánové je postupně posnídali. Velký úklid, včetně mytí oken, jsem (po zkušenostech z předešlých let) vzdala, jako naprosto zbytečné plýtvání mojí energií. Co se výzdoby týče, tak tady jsme se letos opravdu pochlapili! :mrgreen: Máme vystaveno několik vánočních artefaktů, které kluci vyrobili ve školce, čokoládového Mikuláše s čertem a asi 4 adventní kalendáře (v těchto dnech už skoro celé vyloupané). :mrgreen:  Výzdoba, kterou se mi podařilo, po loňském nájezdu mých chlapečků, zachránit je pořád ještě  uložena v krabicích. Bude vytažena až v noci z 23. na 24. prosince, kdy Ježíšek donese ozdobený stromeček.

20161222_201040

 

Výzdoba žádná, zato spousta zážitků

Druhou adventní sobotu jsme si s kolegyní Petrou řekli, že bychom si mohly udělat příjemný den a místo pečení a uklízení jsme vzaly naše mámy na benefiční vystoupení taneční školy Oriana dance v Zlíně. Výtěžek tohoto vystoupení byl určen pro Mariánku Vaněčkovou, která  trpí nevyléčitelnou svalovou spinální atrofií. Příběh malé Mariánky nás velmi zasáhl. Snad proto, že jsme obě mámy a opět jsme si uvědomily, jak jsme neskonale vděčné za to, že máme zdravé děti. Proto jsme se rozhodly, že malou Mariánku příští rok podpoříme. A to nejen účastí na benefičních akcích, které pro ni pořádá její maminka, ale také finančně. Ale o tom až někdy příště. Každopádně děkujeme všem účinkujícím za krásný zážitek. Byla to opravdu jedinečná podívaná a už se těšíme na další představení.  🙂

20161210_205713

Další krásný zážitek jsem si nadělila na začátku tohoto týdne. Strávila jsem totiž dva úžasné dny v zákulisí tanečního představení “Tři veteráni”, které nastudovalo břeclavské taneční studio Actiwity DC. Můj syn Matyáš v něm totiž také účinkoval. Jako jeden z trpaslíčků, kteří darovali veteránům kouzelný měšec, odtančil v  pondělí a úterý celkem 6 představení. Někdo by si řekl: “Trávit celý den v divadelní šatně? Ztráta času! A takhle před Vánocemi? Nemyslitelné!” Já jsem to ale brala jinak. Byl to nejen čas, strávený s mým synem, ale také únik z reality předvánočního shonu. A i když ty dva dny byly poměrně náročné, jak pro děti, tak pro nás dospělé, kteří jsme se snažili naše malé 3 –  6leté skřítky udržet mezi jednotlivými představeními v klidu a dobré náladě, tak přes to všechno jsem si tam vlastně odpočinula. A samozřejmě se dmula pýchou, jak úžasného mám syna!  🙂

facebook_1482353086201

Když už tak už…

Dnes ráno jsem při pohledu na kalendář musela zkonstatovat, že už toho asi moc nestihnu.  A že tudíž nemá cenu se snažit teď, na poslední chvíli něco dohánět. Takže jsme se s Matyášem rozhodli, že si “rozbalíme” první dáreček. Actiwity DC totiž věnovali všem účinkujícím, jako poděkování,  vstupenku do kina na pohádku Anděl páně 2. Takže jsme, místo předvánočního vyšilování, strávili několik příjemných hodin ve společnosti ostatních malých tanečníků a tanečnic. Viděli jsme na krásnou pohádku a domů se vraceli naprosto nadšení, v té pravé vánoční náladě. Matýsek pochopil, že čert nemusí být vždycky zlý a strašidelný a hlavně konečně zjistil, jak vlastně vypadá ten Ježíšek, na kterého tak toužebně čeká.

Po návratu domů nás čekalo v poštovní schránce ještě jedno překvapení. Dva pohledy od Ježíška s razítkem Ježíškovy pošty na Božím daru. Jeden adresovaný Matýskovi a druhý Adámkovi. Kluci nestačili kulit oči, co všechno na ně ten Ježíšek ví a byli hrozně rádi, že jim i přes to, že se jim občas nedařilo být hodní, napsal, že jej mohou na Štědrý večer očekávat i s nějakým tím dárečkem. 😀

Takže nakonec všechno dobře dopadlo a i přes to, že máme neumytá okna a před domem nám nebliká osvícená túje a ze střechy se nespouští plastový Santa, je u nás ta správná vánoční nálada… a možná je tomu tak právě proto, že místo honičky a předvánočního shonu jdeme raději do kina na pohádku…

Krásné Vánoce, pohodu, klid a žádný shon Vám všem přeje

Monika Náplavová, Váš průvodce německým jazykem

Monika Náplavová

je vyhledávaná lektorka německého jazyka, autorka řady eBooků zaměřených nejen na výuku německého jazyka, bloggerka a spolutvůrkyně projektu Germanika. Nejraději tráví čas s rodinou a přáteli, miluje dobrou kávu, rockovou hudbu a procházky v přírodě. Zajímá se o psychologii a metodu RUŠ. Ráda si přečte dobrou knihu, zajde do divadla nebo na koncert. Více o Monice najdete na www.germanika.org

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.